O veliké řepě

Aneb, kterak jsme se měli v září. Kolektiv dětí se nám ustálil a mezi dětmi se vytvořily první vazby. Zvykly si na režim dne a spolupráce při společném hraní byla o poznání lepší. Děti už lépe reagují i venku, tak jsme si s nimi mohli troufnout objevovat nová místa, hřiště, lesík, skákat v kalužích a dokonce jsme už zkoušeli jízdu autobusem.

Pohádka o řepě se jim moc líbila a její loutkovou verzi vyžadovali zas a znovu. A každým dnem se více a více samy zapojovaly, až jsme si mohli zkusit i naši první dramatizaci s převleky.

Děti zkoušely stříhání, lepení, řazení řepy dle velikosti, hledat stejné obrázky, opakovali jsme barvy červená/zelená, hrabali se v hlíně a zkrátka jsme si to moc užili.